Zpíval v transdecentních výškách. Pak přecházel do komplikovaných obscénních hloubek. Text už dávno posluchači nevnímali. Jen tóny hlasu. Zpěvák čaroval. Za doprovodu loutny, bubínku a flétny. Hlasy nástrojů se chvilku ztrácely v hlase zpěváka a jindy zase naopak.

Návštěvníci hostince U svobodné ruky si na přítomnost této skupiny zvykli a hostinskému Lekarirovi se tímto způsobem vracely peníze, které předtím ztratil, když byl ve vězení za nelegální výrobu piva. Teď si vydělal na certifikát od Thierrského cechu pivovarníků a pivo, které mělo lehce nasládlou kořeněnou příchuť, šlo dobře na odbyt. K pivu podával svou specialitu – flambované kousky skopového se smetanovou zálivkou.

Sem chodím i já Naizar šermíř ze svobodného království Hermarosu. Vždy když tu sedím u výtečného piva s kousky skopového, vzpomenu si na tu osudnou rvačku se zabijákem Pervishem. Zabil jsem ho v sebeobraně. A byl jsem odsouzen za údajné napadení, jak vypověděli jeho povedení kamarádi. Všichni ostatní, kdo to celé viděli, měli nůž na krku, kromě Lekarira. Ten mohl svědčit v můj prospěch, ale v té době už seděl ve vězení. Nakonec vše dobře dopadlo. Případ byl znovu prošetřen a bylo totiž bráno na potaz i Lekarirovo svědectví, po něm se totiž ozvali i další, kteří svědčili v můj prospěch. Já i Lekarir jsme na svobodě. On pracuje ve svém hostinci a já jako vyslanec Hermarosu v Thierru. Čas od času se účastním rytířských turnajů v hlavním městě. Někdy vyhledám společnost dobrodruhů a vydám se s nimi napříč Thierrem. Stejně ale všichni skončíme tady v hostinci U svobodné ruky.

Ten zpěvák je dost dobrej. Ale proč jsem tak unavenej?

Zase jen sen. Sedím na chatrném kavalci s potrhaným slamníkem celý zbídačelý ve vězeňské cele. Lekarir vlastně nežije. Někdo ho zabil v cele než ho propustili. A já? Já jdu zítra – nebo už dnes? – na popraviště za napadení s následkem smrti. A ten pěvec? Toho jsem viděl naposledy v Hermarosu U zkřížené tlapky.

Moc jsem si přál, aby to bylo jako v tom snu. Moc.